Lima - Pollo a hranolky

Ahoj, tak dneska jeste jednou z Limy. Prave jsme dorazili do hotelu San Francisco, ktery je hned vedle hotelu Espana, kde jsme spali na dnesek. Odpoledne jsme se tu meli potkat s Vascou a Davidem, coz se povedlo. Taky jsme stihli koupit ctyri kartuse na varic. Nejsou sice ani Coleman ani MSR, ale zavit maji stejny. Na patou hodinu jsme se nechali taxikem za 15 solu zavezt na letiste, kde uz na nas cekal Luccin batoh. Konecne mi nebude brat rucnik a trenky :-)

Rad bych napsal neco o mistni doprave: je silena. Ulice jsou precpane auty, ktera o katalyzatoru ani neslysela, natoz aby ho videla. Hromadna doprava je tu bud autobusy vypadajicimi jako ze stareho filmu, taxiky nebo kolektivy. Kolektiva jsou male dodavky, jezdici po urcite trase, kterou, jak jsme vypozorovali, mirne meni podle cestujicich. Trvala posadka je ridic a jeden pokrikovat nebo pokrikovacka. Z venku jsou na dodavce napsana hlavni mista, pres ktera se jede a zbytek pokrikovac(ka) rve na kolemjdouci. Z letiste se nam podarilo jedno takove chytnout, ale nakonec to zadna vyhra nebyla. Chteli jsme na Plaza Major, dovezli nas za pet solu na Plaza Majo a zavolali nam taxika, ktery nas za dalsich pet solu dovezl, kam jsme chteli. Takze nas to nakonec misto planovanych tri solu stalo solu deset. Porad ale dvakrat levnejsi nez taxik. Ted uz jsme ctryri a to se taxik vyplati, takze presedlame. I kdyz musim rict, ze v ramci poznavani mistnich pomeru bylo kolektivo hodne prinosnym zpusobem cestovani :-)

Malem bych zapomnel, ze jsme poprve ochutnali mistni poulicni jidlo. Pollo (pojo - kure) a hranolky a k tomu na piti Inca Colu. Inca Cola je zluta tekutina s bublinkama vuni i chuti pripominajici Pedro. Kdo nezna pedro, at se zepta starsich. Byla to mnamka. Uvidime, co to udela s mym zazivacim traktem.

Tady uz je pul devate, takze dobrou.

Lima

Ahoj vsem z Limy. Dneska uz pisu bez carku a hacek, protoze na spanelske klavesnici se cesky pise dost spatne :-) Jsem rad, ze jsem vubec vykouzlil smajlika.

Vcera jsme doleteli na mezinarodni letiste v Lime, ktere je ovsem velikostne ve srovnani treba s Ruzyni uplny prcek. Hned po priletu se nam stala mensi neprijemnost a sice, ze Luccin batoh se zatoulal nekde ve svete a nedoletel do Limy. Nebyla jedina. Asi tak tricet lidi, kteri s nami leteli z Amsterodamu, vyplnovalo formular o ztrate zavazadla. Batuzek by mel priletet dnesnim spojem, takze odpoledne jedeme znovu na letiste.

Vedel jsem, ze od Limy nemam cekat zadne zazraky, ale tohle mesto me stejne celkem prekvapilo. Je permanentne v mlze a je tu takovy smog, ze nas z toho stipou oci a neda se poradne dychat. Vetsina zastavby je polorozborena (nebo alespon takovym dojmem pusobi).

Z letiste jsme se diky ztrate zavazadla dostali nekdy kolem sedme odpoledne, chytili jsme taxik, ktery nas za 40 solu (1sol = cca 6Kc) povozil po cele Lime, protoze jsme si chytre nenapsali adresu hotelu, ve kterem jsme si jeste na letisti udelali rezervaci. Nakonec jsme skoncili v uplne jinem hotelu v centru Limy. Noc stala v pokoji s letistem 20 solu.

Dnes jsme chteli odjet do Huarazu, ale jizdenky uz byly vyprodane, takze jedeme zitra kolem desate vecer a v sest rano nasledujici den budeme na miste. Jizdenka pro jednu osobu stoji v druhe tride 40 solu a v prvni 60 solu. Jedeme samozrejme druhou tridou :-)

Jen tak pro informaci, zatimco tady je 13:49, tak u vas doma je 20:49. S posunem zatim nemam problem, tak uvidime zitra.

Mejte se.

Dneska naostro

Přátelé, kamarádi, už je to tady. Za několik málo minut naskakujeme do auta a vyrážíme směr Mnichov. Odtud se zítra ráno v šest letecky přesuneme do Amsterdamu a pak přímým letem do Limy. Batoh jsem sbalil nečekaně lehce, akorát ráno jsem si ještě vzpomněl, že nemám toaleťák :-) Počítám, že toho nemám víc, ale zatím žiju ve sladkém nevědomí.

Takže adios amigos. Ozvu se z Peru ;-)

Kdo si hraje nezlobí...

... aneb vybavení na cestu. Včera jsem byl v Hanibalu a nechal jsem tam málem i kalhoty. Za to jsem si odnesl nový Warmpeaceový péřák, spodky a triko od Devoldu, návleky od Trek Sportu, EVAzotku a impregnaci ani nevím od koho :-) Vzhledem k ceně téhle výbavičky mi nezbyde nic jiného, než se flákat po horách každý druhý víkend. Tedy ne, že by mi to nějak vadilo :-)

Plynové kartuše v Peru

Jelikož mám plynový vařič VAR2, snažil jsem se zjistit, jak je to s kartušemi v Peru. Předpokládal jsem, že kartuše VAR v Peru koupím těžko a proto jsem se šel mrknout rovnou na stránky firmy Coleman. Pokud máte u počítače reproduktory (kdo dnes vlastně nemá), tak si to pěkně užijete. Úvodní intro se žabkami a vlky jen hemží :-) Horší to ovšem je, pokud byste se rádi dostali k informaci, jak že je to s Colemanem v Peru. Nepochodil jsem. Ze Španělska vím, že se pro VAR dají použít i kartuše MSR. Sice méně vlků, ale našel jsem distributora v Peru a sice firmu Tatoo. Jsem tedy zachráněn a nemusím kupovat benzíňáka.

A co říkají o kartuších zkušení cestovatelé:

• Filip: Prosim te, VARove/Colemanove PB kartuse sezenes v Peru (Huaraz) bez problemu a v La Pazu v Bolivii take. Naopak jinde to nema moc cenu shanet, La Paz a Huaraz jsou spolehlive, toci se tam nejvic trekaru (ale v Arequipe bys asi take sehnal).
• Vašča: Bombu na War (urcite myslela VAR - pozn. autora) jsme sehnali v pohode v Lime, obchod Alpamayo - ulice Larco 345, u namesti Ovalo v ctvrti Miraflores, mala za 17.5 solu. Velkou nemeli. My se tam dostali nejakym minibusem, kolektivem z centra porad rovne po avenida arequipa.

Ať žije Google maps

Tak jsem na internetu hledal, jak že to vlastně v Peru vypadá. Našel jsem spoustu fotek a map, ale popravdě není nad satelitní fotky. A když si je můžete zvětšit tak, že vidíte domečky, auta na ulicích a hlavně všechny ty hory... No posuďte sami http://maps.google.com/

Proč blog? Proč ne!

Není to tak, že bych měl potřebu prezentovat svoje názory a myšlenky světu. Je to tak, že 29. června 2008 na měsíc opouštím Evropu a vrhám se do spárů Jižní Ameriky, konkrétně Peru a Bolívie. Když jsem sepisoval, co všechno musím zařídit, narazil jsem i na to, jak budu sdělovat rodině, kamarádům, známým a vůbec všem, že jsem ještě naživu. A co tak může napadnout člověka (rozuměj mě), který maká každý den v továrně (rozuměj v kanceláři) u soustruhu (rozuměj na počítači)? No přece založit si blog. Můžete tu tedy čekat informace o tom, jak se dá prožít měsíc v Peru a Bolívii. Zatím je to pěkná myšlenka a jeden příspěvek, tak uvidíme, co bude dál :-)