Jako voda...

...utekl mesic, ktery jsme meli na poznavani Peru. Neco jsme videli, spoustu jsme toho nevideli a zitra odpoledne odletame zpet do Evropy. Zatimco jsem nemel moznost psat, podivali jsme se na hrobky v Sillustani, stravili dva dny v Arequipe, jednom z nejhezcich mest Peru, a presunuli se do Limy, kde nase putovani po zacalo. Toto je sice posledni prispevek psany z americkeho kontinentu, ale jeste ne posledni prispevek peruanskeho blogu. Po navratu, az dame dohromady sebe, bych rad dal dohromady web s podrobnejsimi a srovnanymi informacemi o nasem mesicnim putovani. Muzete se tesit na spoustu fotek a zajimavosti.

Jinak doufam, ze ti, kteri blog, at jiz nahodne nebo pravidelne navstevovali, se nenudili a krome informace o tom, ze jeste zijeme, nasli treba i neco malo zajimaveho cteni :-)

Jezero Titicaca a Uros

Ahojda, tentokrat z Puna od jezera Titicaca.

Zakladni informace o jezere a rakosovych ostrovech muzete najit treba na wikipedii. Do Puna jsme dorazili vcera o pul ctvrte odpoledne. Na autobusovem nadrazi jsme ukecali cenu ubytovani ze 30 solu na 20 za oba a rovnou jsme si v hostelu zaplatili cestovku, ktera nas dnes dopoledne vzala na umele rakosove ostrovy Uros. Ostrovy jsou to pekne, ale celkove nas dost zklamalo, jak masove jsou v dnesni dobe navstevovany turisty. Lide zijici na ostrovech si nyni vydelavaji v podstate jen turismem. Za nekolik solu vas pusti na ostrov, nechaji vas tam pobihat, pak vas za dalsich pet solu, o kterych predem nebyla rec, svezou na jiny ostrov, kde probiha predstirana (alespon nam to tak prislo) svatba. Proste divadelko pro turisty.

Puvodne jsme meli slibenou navstevu tri ostrovu a o peti solech navic nebyla ani rec, takze jeste zkusime ukecat slevu na ubytovani, protoze to jsme narozdil od cestovky jeste neplatili.

Za pul hodiny valime s tou samou cestovkou na Sillustani, coz jsou hrobky ve tvaru vezi, tak doufam, ze po nas ty sutry nebudou chtit taky nejaky sol navic :-)

Salcantay track a Machu Picchu

Ahojda,

tak jsme zpet z divociny. Nekolik dni jsme byli na treku kolem nejvyssi mistni hory Salcantay. Salcan pry znamena v kecuanstine dabel. Hora ma pres 6200 metru a my jsme prochazeli tesne kolem ni ve vysce 4700m. Tento trek jsme zvolili jako alternativni cestu pro prichod k Machu Picchu. Trek zacina ve vesnici Mollepata, odkdud se da za tri dny dostat do vesnice La Playa. V pruvodci je tato vdalenost planovana na pet dnu, ale nam se v ramci usetreni casu podarilo dvakrat ujit dvoudenni vzdalenost. Ve vesnici La Playa jsme stravili posledni noc a rano jsme vyrazili kolektivem k vodni elektrarne (Hydroelectrico). Odtud jsme tapali jeste 8km po kolejich az do vesnice Aquas Calientes, kde zacina vystup na Machu Picchu.

Dalsi dve moznosti, jak se k Machu Picchu dostat jsou Inka trail nebo vlak Cusco - Aquas Calientes. Inca trail je cca tridenni trek, na ktery se v dnesni dobe muze jen s pruvodcem a navic je omezen pocet lidi, kteri na nej mohou denne vyrazit. Vlak jezdi nekolikrat denne a mistni drahy pomoci nej tahaji z turistu tezke penize. Nejlevnejsi turisticka jizdenka je z vesnice Olantaytambo do Aquas Calientes a stoji 31 dolaru. Pokud se vam nepostesti chytnout tu nejlevnejsi, platite jeste vic. Mistnaci maji tu samou cestu asi za pet solu.

Na samotne Machu Picchu se da z Aquas Calientes dostat bud autobusem nebo po schodech. My jsme samozrejme zvolili ctyricetiminutovy vybeh schodu. Vstupenka pro dospelaka stoji 122 solu, coz je v pomeru k ostatnim cenam v Peru take pekna palka. Kdyz clovek zapomene na tyhle tezce premrstene ceny, Machu Picchu je opravdu krasne a kdyz uz tu clovek je, tak stoji za to se tam podivat.

Zpet do Cusca, kde jsme prave ted, jsme se dostali vyse zmynenym vlakem za 41 dolaru (do Olantaytamba) a pak taxikem a kolektivem. Za svych 41 dolaru jsme dostali obcerstveni, zatancil nam nejaky mistni umelec a jeste se nam behem cesty snazili prodat svetriky mistni firmy Alpaka. V porovnani se zbytkem Peru je proste Machu Picchu uplne jiny svet. Je to holt turisticka atrakce cislo jedna.

Ted vyrazime na vecu (je tu pul seste vecer) a zitra nas ceka sestihodinova cesta do Puna, coz je mestecko na okraji jezera Titicaca.

Adios amigos.

Cusco

Cusco je podle pruvodce centralni mesto Jizni Ameriky. A my jsme dnes dopoledne skoncili presne tam, kde se krizi obchodni cesty, tam kde se to hemzi turisty a hlavne tam, kde je to konecne pekne. Nemeli jsme zatim cas obehat Cusco cele, ale ze vsech mest a vesnicek, ktere jsme tu dosud videli je Cusco rozhodne nejhezci. V centru je nekolik namesti, z nichz hlavni Plaza de Armas (hlavni namesti se v 90 % peruanskych mest jmenuje stejne) zdobi domky s drevenymi balkony, nekolika kostely, spoustou zelene a kasnou uprostred.

Cusco je zatim take prvni mesto, ve kterem nam autobus zastavil na centralnim autobusovem nadrazi. Jina mesta totiz nadrazi nemaji a kazda spolecnost ma svoji zastavku jinde. Kdyz ma clovek stesti, tak jsou spolecnosti shromazdeny v nekolika ulicich. Jo, ten autobus za 50 solu byla pekna popelnice. Neco mezi neoplanem po obrne a starou karosou. Ale to je zase jina pohadka.

Po prijezdu jsme stopli taxika a neznali mistnich pomeru jsme ukecali cenu do centra na 5 solu. Kdybychom vedeli, jak je to daleko, ukecame to tak na tri. Mame uz ale konecne sveho vlastniho pruvodce Peru od Lonely Planet, takze priste budeme chytrejsi. Je z roku 2000 a koupili jsme ho za 5 babek (rozumej dolaru) ve spolecnosti jihoamerickych cestovatelu.

Kousek od Plaza de Armas je nam doporuceny (Davidem a Vascou) hostel San Cristobal. Podle informaci jsme meli cenu ukecat na 20 solu za oba, ale pani rikala, ze je sorry a ze ted je to se snidani, takze mame B&B za 30 solu dohromady. Pote, co jsme se dali do kupy po 24 hodinove jizde jsme na lehko vyrazili do mesta, kde jsme meli v planu koupit hromadnou vstupenku, zjistit, kdy a odkud nam jede autobus na ruiny a kdy a odkud nam jede autobus na trek na Machu Picchu.

Hromadna vstupenka je pekny chytak na turisty, protoze ji jednak zdrazili na 130 solu pro dospelaka a 70 solu pro studenta (turisticka sezona) a druhak se ve vetsine pamatek v Cuscu vasi vstupence jenom zasmeji s tim, ze tam neplati a chteji dalsi nemalou castku solu.

Co nas tu rozveselilo jsou dzusiky, ktere michaji v mistni dzusikarne a stoji od dvou do sesti solu. Uz jsme meli kombinace ovoce, ktere ani nezname a vecer jdeme znovu. Take jsme si dali vyborny obidek (menu za 10 solu).

Zitra dopoledne nas ceka vylet na mistni ruiny (busem tam, pesky zpet) a pak snad odjezd na zacatek treku na Machu Picchu. Mejte se a my valime objevovat krasy podvecerniho Cusca.

Normální kokovej čaj

Ahoj z Limy!

Dnes jsem se do hlavniho mesta vratili z Huarazu. Puvodni plan, ze hned pojedeme dal do Cusca nam uplne nevysel, nebot jsme se sem dostali az kolem pul seste odpoledne a vsechny cestovky, ktere jsme meli vytipovane uz meli na dnesek plno. Koupili jsme si tedy listky na zitra na 10:00 dopoledne u spolecnosti, jejiz jmeno mi nic nerikalo. Ale neberte to za tu cenu. Za nejakych 50 solu na jednoho (na koruny nasobit sesti) nas budou vozit 24 hodin. Jak znam mistnaky, tak to bude maximalne s jednou zastavkou na curani. Holt budeme zase trenovat mocaky. Tentokrat uz mi Lima nepripada tak hrozna. Na smog jsem si celkem zvykl, svou lamanou spanelstinou a rukama nohama ukecavam ceny uplne vseho. Dneska se nam s Luckou podarilo v nasem oblibenem hostelu San Francisco ukecat privatni pokojicek se ctyrmi postelemi na 32 solu.

No a nakonec to, na co urcite vsichni cekate. Co ze ten kokovej caj? Nic! Proste normalni kokovej caj. Dal jsem si ho v Huarazu z ciste akademickych duvodu a taky proto, aby mi nebylo zle z vysky. Chutnal mi jako vylouhovana ryba. Oslazeny uz trosku lip. Nepocitil jsem krome tepla v zaludku zadne blaho a z vysky mi bylo blbe stejne, takze to asi nefunguje. Tak aspon prikladam, co nám o koce říká Wikipedie.

Mejte se a ozvu se z Cusca.

Santa Cruz Trek

Ahoj vsichni,

Zatimco doma je deset vecer, my tu mame tri odpoledne a prave sedime na netu v Yungay.

Dnes je v Peru celonarodni stavka a tak je tu az do peti jako u nas v nedeli po obede. Vsechno zavrene, prazdne ulice a totalne mrtvo. Vracime se z nekolikadenniho treku kolem hory Santa Cruz zpatky do Huarazu. Bylo to uzasne. Nadherne vyhledy na peti a sesti tisicovky, pres den slunecno a bez mracku (tedy az na posledni dva dny) a v noci pod nulou. Vysku jsem pravda ze zacatku nesnasel moc dobre, takze moje nejoblibenejsi pozivatina byly ruzove tabletky a protoze jsem mel hlad, tak jsem prihodil jeste Smectu a Endiaron :-) Ted uz ale v 3900 m.n.m. spim jako miminko. Nejvys jsme zatim byli neco kolem 4800 m.n.m. (jednou i autem) a spali ve 4200.

Na treku jsme potkali jeste tri dalsi skupinky Cechu. Poznaji se velice snadno podle velkeho batohu na zadech vetsinou znacky TrekSport nebo Gemma. Vsichni ostatni jsou rozumejsi a batohy si nechaji tahnout na oslikach. Jeden mistni pruvodce nas dokonce pochvalil, ze jsme dobri oslici. Proste tu z nas maji srandu :-)

Dnes bychom meli prespat v Huarazu a zitra vyrazime pres Limu do Cusca, kde si dame bud trek na Machu Picchu nebo to urychlime a zkusime stihnout i kousek Bolivie.

Na zaver jedna zprava pro kolegy z prace: zrovna cucim do monitoru HP. Teda blika asi na 60Hz, ale stejne potesi :-)

Lima - Pollo a hranolky

Ahoj, tak dneska jeste jednou z Limy. Prave jsme dorazili do hotelu San Francisco, ktery je hned vedle hotelu Espana, kde jsme spali na dnesek. Odpoledne jsme se tu meli potkat s Vascou a Davidem, coz se povedlo. Taky jsme stihli koupit ctyri kartuse na varic. Nejsou sice ani Coleman ani MSR, ale zavit maji stejny. Na patou hodinu jsme se nechali taxikem za 15 solu zavezt na letiste, kde uz na nas cekal Luccin batoh. Konecne mi nebude brat rucnik a trenky :-)

Rad bych napsal neco o mistni doprave: je silena. Ulice jsou precpane auty, ktera o katalyzatoru ani neslysela, natoz aby ho videla. Hromadna doprava je tu bud autobusy vypadajicimi jako ze stareho filmu, taxiky nebo kolektivy. Kolektiva jsou male dodavky, jezdici po urcite trase, kterou, jak jsme vypozorovali, mirne meni podle cestujicich. Trvala posadka je ridic a jeden pokrikovat nebo pokrikovacka. Z venku jsou na dodavce napsana hlavni mista, pres ktera se jede a zbytek pokrikovac(ka) rve na kolemjdouci. Z letiste se nam podarilo jedno takove chytnout, ale nakonec to zadna vyhra nebyla. Chteli jsme na Plaza Major, dovezli nas za pet solu na Plaza Majo a zavolali nam taxika, ktery nas za dalsich pet solu dovezl, kam jsme chteli. Takze nas to nakonec misto planovanych tri solu stalo solu deset. Porad ale dvakrat levnejsi nez taxik. Ted uz jsme ctryri a to se taxik vyplati, takze presedlame. I kdyz musim rict, ze v ramci poznavani mistnich pomeru bylo kolektivo hodne prinosnym zpusobem cestovani :-)

Malem bych zapomnel, ze jsme poprve ochutnali mistni poulicni jidlo. Pollo (pojo - kure) a hranolky a k tomu na piti Inca Colu. Inca Cola je zluta tekutina s bublinkama vuni i chuti pripominajici Pedro. Kdo nezna pedro, at se zepta starsich. Byla to mnamka. Uvidime, co to udela s mym zazivacim traktem.

Tady uz je pul devate, takze dobrou.

Lima

Ahoj vsem z Limy. Dneska uz pisu bez carku a hacek, protoze na spanelske klavesnici se cesky pise dost spatne :-) Jsem rad, ze jsem vubec vykouzlil smajlika.

Vcera jsme doleteli na mezinarodni letiste v Lime, ktere je ovsem velikostne ve srovnani treba s Ruzyni uplny prcek. Hned po priletu se nam stala mensi neprijemnost a sice, ze Luccin batoh se zatoulal nekde ve svete a nedoletel do Limy. Nebyla jedina. Asi tak tricet lidi, kteri s nami leteli z Amsterodamu, vyplnovalo formular o ztrate zavazadla. Batuzek by mel priletet dnesnim spojem, takze odpoledne jedeme znovu na letiste.

Vedel jsem, ze od Limy nemam cekat zadne zazraky, ale tohle mesto me stejne celkem prekvapilo. Je permanentne v mlze a je tu takovy smog, ze nas z toho stipou oci a neda se poradne dychat. Vetsina zastavby je polorozborena (nebo alespon takovym dojmem pusobi).

Z letiste jsme se diky ztrate zavazadla dostali nekdy kolem sedme odpoledne, chytili jsme taxik, ktery nas za 40 solu (1sol = cca 6Kc) povozil po cele Lime, protoze jsme si chytre nenapsali adresu hotelu, ve kterem jsme si jeste na letisti udelali rezervaci. Nakonec jsme skoncili v uplne jinem hotelu v centru Limy. Noc stala v pokoji s letistem 20 solu.

Dnes jsme chteli odjet do Huarazu, ale jizdenky uz byly vyprodane, takze jedeme zitra kolem desate vecer a v sest rano nasledujici den budeme na miste. Jizdenka pro jednu osobu stoji v druhe tride 40 solu a v prvni 60 solu. Jedeme samozrejme druhou tridou :-)

Jen tak pro informaci, zatimco tady je 13:49, tak u vas doma je 20:49. S posunem zatim nemam problem, tak uvidime zitra.

Mejte se.

Dneska naostro

Přátelé, kamarádi, už je to tady. Za několik málo minut naskakujeme do auta a vyrážíme směr Mnichov. Odtud se zítra ráno v šest letecky přesuneme do Amsterdamu a pak přímým letem do Limy. Batoh jsem sbalil nečekaně lehce, akorát ráno jsem si ještě vzpomněl, že nemám toaleťák :-) Počítám, že toho nemám víc, ale zatím žiju ve sladkém nevědomí.

Takže adios amigos. Ozvu se z Peru ;-)

Kdo si hraje nezlobí...

... aneb vybavení na cestu. Včera jsem byl v Hanibalu a nechal jsem tam málem i kalhoty. Za to jsem si odnesl nový Warmpeaceový péřák, spodky a triko od Devoldu, návleky od Trek Sportu, EVAzotku a impregnaci ani nevím od koho :-) Vzhledem k ceně téhle výbavičky mi nezbyde nic jiného, než se flákat po horách každý druhý víkend. Tedy ne, že by mi to nějak vadilo :-)

Plynové kartuše v Peru

Jelikož mám plynový vařič VAR2, snažil jsem se zjistit, jak je to s kartušemi v Peru. Předpokládal jsem, že kartuše VAR v Peru koupím těžko a proto jsem se šel mrknout rovnou na stránky firmy Coleman. Pokud máte u počítače reproduktory (kdo dnes vlastně nemá), tak si to pěkně užijete. Úvodní intro se žabkami a vlky jen hemží :-) Horší to ovšem je, pokud byste se rádi dostali k informaci, jak že je to s Colemanem v Peru. Nepochodil jsem. Ze Španělska vím, že se pro VAR dají použít i kartuše MSR. Sice méně vlků, ale našel jsem distributora v Peru a sice firmu Tatoo. Jsem tedy zachráněn a nemusím kupovat benzíňáka.

A co říkají o kartuších zkušení cestovatelé:

• Filip: Prosim te, VARove/Colemanove PB kartuse sezenes v Peru (Huaraz) bez problemu a v La Pazu v Bolivii take. Naopak jinde to nema moc cenu shanet, La Paz a Huaraz jsou spolehlive, toci se tam nejvic trekaru (ale v Arequipe bys asi take sehnal).
• Vašča: Bombu na War (urcite myslela VAR - pozn. autora) jsme sehnali v pohode v Lime, obchod Alpamayo - ulice Larco 345, u namesti Ovalo v ctvrti Miraflores, mala za 17.5 solu. Velkou nemeli. My se tam dostali nejakym minibusem, kolektivem z centra porad rovne po avenida arequipa.

Ať žije Google maps

Tak jsem na internetu hledal, jak že to vlastně v Peru vypadá. Našel jsem spoustu fotek a map, ale popravdě není nad satelitní fotky. A když si je můžete zvětšit tak, že vidíte domečky, auta na ulicích a hlavně všechny ty hory... No posuďte sami http://maps.google.com/

Proč blog? Proč ne!

Není to tak, že bych měl potřebu prezentovat svoje názory a myšlenky světu. Je to tak, že 29. června 2008 na měsíc opouštím Evropu a vrhám se do spárů Jižní Ameriky, konkrétně Peru a Bolívie. Když jsem sepisoval, co všechno musím zařídit, narazil jsem i na to, jak budu sdělovat rodině, kamarádům, známým a vůbec všem, že jsem ještě naživu. A co tak může napadnout člověka (rozuměj mě), který maká každý den v továrně (rozuměj v kanceláři) u soustruhu (rozuměj na počítači)? No přece založit si blog. Můžete tu tedy čekat informace o tom, jak se dá prožít měsíc v Peru a Bolívii. Zatím je to pěkná myšlenka a jeden příspěvek, tak uvidíme, co bude dál :-)